Oprava dálkového ovladače

Nedávno jsem řešil problém s dálkovým ovladačem (DO) k set-top boxu, který sporadicky přestával fungovat. Už dříve jsem měl potíže s DO k televizi. Ovladače k různým zařízením jsou dost podobné, takže chci nastínit pár možností, jak je opět uvést do chodu.

Prvním zádrhelem bývá rozpoznat, jestli je problém na straně ovladače, nebo na straně ovládaného zařízení. Já používám jednoduchý trik, využitelný u ovladačů s infračervenou diodou - stačí podívat se na ni skrz display digitálního fotoaparátu a stisknout nějaké tlačítko. Snímač digitálního fotoaparátu (případně telefonu) je totiž citlivý i na infračervené záření, takže pokud dioda při stisku nějaké klávesy bliká, je pravděpodobně DO funkční a problém může být na straně ovládaného přístroje.

Pokud dioda nebliká, je nějaký zádrhel v ovladači. S diagnostikováním závady je nejlépe začít tím nejjednodušším - bateriemi. Pokud nepomůže výměna (pozor - i záložní baterie mohou být vybité, doporučuji změřit voltmetrem!), zkontrolujeme a případně očistíme kontakty.

Pokud není problém v bateriích, jednoduchá řešení jsou vyčerpána a je třeba DO demontovat. Na to univerzální návod neexistuje. Čím dál méně často se setkáváme s "krabičkami" šroubovanými, protože výrobci v rámci úspor používají spojení na západky. Při neopatrné manipulaci hrozí jejich poškození a pak je potřeba řešit zpětnou montáž pomocí gumiček, izolepy nebo vteřinového lepidla. Platí tedy - postupovat velmi opatrně. Lehkým prohnutím nebo zkroucením ovladače je někdy možné podle deformace odhadnout polohu západek. Jako nástroj není příliš vhodný šroubovák, který omačkává hrany. Jde použít třeba platební kartu, mně se osvědčilo kytarové trsátko tloušťky 0.71mm nebo silnější.

Vnitřnosti DO bývají jednoduché - většinou jedna deska tištěného spoje v jednočipovém uspořádání, na které je zároveň integrovaná kontaktní plocha pro tlačítka. Doporučuji pomocí silné lupy zkontrolovat všechny letované spoje. U mě byl problém právě ve vylomení pájecího bodu infra diody, takže stačilo očistit vodivou vrstvu a proletovat spoj.

Dobré je vyčistit i kontaktní plochu klávesnice (lihem, Ironem, čističem na displaye...). Druhý výše zmiňovaný případ byl právě problém s mokrými kontakty klávesnice, které oslintal můj tehdy malý syn při okusování ovladače :-)

Jestli žádný z uvedených postupů nevede ke kýženému cíli, pravděpodobně se odebrala do věčných lovišť elektronická část ovladače, což zejména u jednočipového uspořádání je s největší pravděpodobností konečná. Lze za pár stokorun koupit univerzální DO, která v případě standardních přístrojů mohou plně nahradit původní DO. Koupě originálního ovladače bývá nákladnější. Protože mnoho moderních přístrojů je bez DO v podstatě nepoužitelných a ceny nových přístrojů jsou mírné, bývá často pozáruční porucha ovladače záminkou ke koupi nového (lepšího, úspornějšího, promakanějšího atd.) přístroje. Mně se doma válí ještě jedno nefunkční (aspoň zatím) DO od dvacet let staré, přesto výborné audiosestavy Technics. Ta je ještě jakožto zařízení ze staré školy plně ovladatelná i bez DO.

Pokud se necháte tímto článkem inspirovat, vždy postupujte s rozumem. Za jakékoliv škody na přístrojích a na zdraví nepřebírám zodpovědnost!

Co nebrat... ohřívač vody Ariston Platinum Si 10V

Jsem poměrně tolerantní zákazník - dokážu pochopit, že ne vše je dokonalé a každý děláme občas chyby. Někdy je sice na první pohled vidět, že si konstruktér s návrhem nebo dělník s montáží moc hlavu nedělali, ale snažím se to brát jako ojedinělý výstřelek nebo vadu určitého kusu. V několika málo případech, kdy bylo nějaký výrobek třeba reklamovat, jsem se setkal se vstřícným přístupem prodejce nebo servisu.

Nedávno jsem se ale spálil při koupi tlakového ohřívače vody (neboli bojleru). Byl jsem nucen nahradit doslouživší zásobníkový ohřívač Tatramat, který zásoboval asi 10 let teplou vodou kuchyni a WC. Jednalo se o desetilitrový smaltovaný tlakový zásobník. Protože se tak nějak všeobecně snažím vyhnout v budoucnu nepříjemným úkonům s údržbou a výměnou, rozhodl jsem se pořídit si zásobník, který mě (snad) přežije. S překvapením jsem zjistil, že mezi zásobníky TUV je minimální výběr těch, které by neměly být ohroženy korozí. Našel jsem v podstatě jenom dva - Ariston z nerezové oceli a Stiebel z mědi. Volba nakonec padla na Ariston z důvodu vyhovujících technických parametrů a desetileté záruky na tlakovou nádobu.

Objednal jsem tedy ohřívač Ariston Platinum Small SI 10V US. První zádrhel byl, že můj osvědčený e-shop mi dodal verzi s horním připojením místo objednané verze se spodním připojením. Omyl byl ale rychle napraven a správnou verzi jsem tedy namontoval. Po několika týdnech se ale začaly na spodku ohřívače objevovat kapky vody. Zkontroloval jsem připojení, ale tam problém nebyl (na převlečných maticích s gumovým těsněním celkem není co pokazit). Protože plastová skořepina ohřívače je snadno demontovatelná, zkontroloval jsem tlakovou nádobu a po detektivním pátrání jsem pomocí lupy objevil vlasovou trhlinku. Naštěstí servisní středisko mám téměř při cestě z práce, takže jsem podal reklamaci a ta byla během několika dní vyřízena výměnou za nový kus. Ten ale tekl hned po namontování, na vině byl špatný svár na přívodní trubce. V servisu jsem měl s technikem diskuzi ohledně správnosti připojení, ale vzhledem k integrovanému pojistnému ventilu bylo jasné, že ohřívač ani případným chybným zapojením nelze přetlakovat a tím poškodit. Odvezl jsem si domů tedy třetí kus (pokus počítám i výměnu špatné dodávky tak čtvrtý :-) ) a až doma jsem zjistil, že tentokrát mi dali verzi 15 litrů místo původní 10-litrové. I když je pro moje účely tato velikost zbytečná, už jsem nechtěl podstupovat další martyrium s výměnou a za cenu převrtání upevňovacích šroubů jsem ohřívač namontoval a ten bezproblémově funguje už několik měsíců (ťuk ťuk ťuk)...

Co mě zarazilo, to je provedení ohřívače. Nádoba sice vypadá dobře a údajně má být použita jakási moderní technologie svařování (cha cha cha), ale polyuretanová izolace je obraz bídy a utrpení. Obě poloviny jsou nepřesné, s otřepy, mezery jsou dolepovány proužky PUR pěny pomocí lepící pásky. V některých oblastech jsou plochy naprosto neizolované, což lze zjistit už tím, že ohřívač je místy na vnějším obalu docela teplý. Proto jsem i poslední kus odkrytoval a alespoň nejhorší místa zaizoloval několika vrstvami odřezků miralonové fólie, která se používá pod plovoucí podlahy. Kvalita krycích plastů je snad akceptovatelná, ale ovládací kolečko pro nastavování teploty je také dost odfláknuté.
  
Prostě si myslím, že tento výrobek nelze doporučit a je zklamáním jak z hlediska provedení, tak kvality výroby.

Jak vrtat do zdi bez velkého "svinčíku"

Každý, kdo občas vrtal do zdi, zná nepříjemné průvodní jevy - prach a suť všude kolem. Několik fíglů a pár pomůcek může nepořádek minimalizovat.

Důležité je kvalitní nářadí. Nejlepší je příklepová vrtačka s regulací otáček a dvoustupňovou převodovkou. Pokud nemá vrtačka plynulou regulaci, při jejím zapnutí dochází k trhnutí, při kterém vrták nasazený ke zdi spolehlivě vylomí velký kus omítky. Pokud naopak začínáme vrtat s roztočenou vrtačkou, vrták uhýbá a je problematické jeho přesné nasazení. Špatná je tedy jak přesnost vrtání, tak velký nepořádek okolo.

Důležitý je i kvalitní vrták. Jeden kus sice stojí stejně jako celá sada "šuntů", ale vyplatí se z mnoha důvodů. Jeho životnost je mnohonásobně vyšší a vrtací výkon neporovnatelný. Hlavní ale je, že kvalitní vrták je ROVNÝ. "Šunt" je buď křivý hned nový, nebo se ohne při prvním náročnějším vrtání. Křivému vrtáku špička hází do stran a při nasazení vylomí pořádný kus omítky. Toto mimochodem dokáže i nekvalitní vrtačka, u které hází vřeteno.

Použitím kvalitního nářadí tedy minimalizujeme nebezpečí vylomení omítky, ale prachu nás to nezbaví. Je tedy potřeba použít pomůcku, která nám pomůže přemístit ho tam, kde nevadí. Nejjednodušší je použití vysavače - hubici nebo přímo trubku přidržíme co nejblíž místa vrtání a s co nejvyšším výkonem vysavače odsáváme (viz obrázek). Má to několik nevýhod - často se nepodaří zachytit všechen prach a použití bez pomocníka je dost problematické. Existují i speciální odsávací hubice, které mají tvar prstence a podstatně zvýší účinnost odsávání.

Já jsem si za pár korun pořídil jednoduchý lapač prachu, který dokáže většinu nepořádku při vrtání zachytit. Je to v podstatě miska s víčkem a otvory v ose, kterými prochází vrták (viz obrázek). Přípravek se přitiskne ke zdi a vrtá se skrz jeho otvory. Většina prachu se zachytí uvnitř a po vrtání se jednoduše vysype. I tady jsou nevýhody - lapač prachu se musí jednou rukou přidržovat (nebo je opět třeba mít pomocníka) a nezachytí všechen prach, ačkoliv průchozí díra je vybavena kartáčkem.

Ideální je použití odsávacího nástavce přímo na vrtačku. Odstraňuje nedostatky výše uvedených způsobů. Obě ruce jsou volné, odsávání je účinné (řekl bych stoprocentní) a navíc se zlepší přesnost nasazení vrtáku, protože vrtačka má oporu. Příprava vrtání je sice trochu delší, ale v podstatě úplně odpadá nepříjemný úklid...